Sociální stát – přežitek z dob socialismu?
Nová generace je možná více komunistická, než si stará generace dokáže představit. TA nová totiž věří v možná až stejné hodnoty, jaké psali v minulém režimu do prohlášení lidé z ÚV KSČ. Není to tak úplně hrozné, ale spousta mladých studentů, byť se považují za pravicově zaměřené, považuje právo na práci jako něco, co opravdu existuje. A teď to není o tom, právo na to sehnat a dostat práci, nebo ucházet se o ni, ale o opravdu surový jazykový výklad práva na práci – tedy povinnosti zaměstnavatele uzpůsobit se co nejvíce poptávce na trhu práce tak, aby mohl nabrat nejvíce zaměstnanců / brigádníků – to se může krásně promítnout na argumentech pro zákaz kouření. Zaměstnanci a brigádníci by neměli být nuceni pracovat v takovém prostředí, které je pro ně zdraví škodlivé a představuje jistá nebezpečí. Lidé podporují tento zákon, protože v restauracích a hospodách pracují jejich děti, které tam ještě donedávna musely dýchat kouř z cigaret a doutníků.
Není to jenom práce
Například idea sociálního státu je více než zažitá natolik, že si spousta lidí bez něj nedokáže vůbec představit každodenní žití, ba naopak, oni jej berou už jako samozřejmost. Na jednu stranu je to cesta do pekel, protože přestáváme ignorovat skutečné problémy a začínáme vymýšlet hlouposti, na stranu druhou to je ten největší zádrhel ekonomiky. Je sice pravda, že mladší lidé obecně tíhnou k sociální spravedlnosti více než starší, což se s věkem mění, ale i tak si musíme přiznat, že se nám v republice žije více než dobře právě díky našemu sociálnímu státu, byť to má svá úskalí, jako zneužívání systému a zbytečné utrácení – dostatečná kontrola nad tímto nešvarem je však pouze otázka jisté politické odvahy a úsilí, nic víc.
Sociální stát poskytuje záchranou síť, to je bezesporu pravda. Čím ale větší síť, tím více ryb se v ní zachytává. A to ostatně i platí o našem systému, stejně jako v každé zemi – jsou tu lidé, kteří zkrátka obejdou znění zákona a užijí si sociálních dávek, zatímco zbytek musí pracovat. Možná bychom se měli více zaměřit na tu generaci, která už pracovat nemůže, namísto té, která sice pracovat může, ale z nějakého důvodu se jí moc nechce.